Monako (cestopis) (Principaute de Monaco)

Zvětšit :::

Název CZ: Monacké knížectví Název ENG: Monaco Originální název: Principaute de Monaco Hlavní město: Monako (1 237 obyv.) Počet obyvatel: 32 282 Rozloha (km2): 1,95 Hustota osob/km2: 16 555 Umístění: Západní Evropa Sousedi: Francie Úřední jazyk: francouzština Gramotnost: 99,1 % Náboženství: katolíci (90%) Národnostní složení: Francouzi (54%), Monegaskové (16%), Italové (16%) Politický stav: knížectví Členství v mezinárodních organizacích: OSN, OBSE Měna: euro (EUR) = 100 centů Kurz (Kč): 1 euro = 29,700 (25. 8. 2005) Časové pásmo: UTC +1, SEČ Mezinárodní zkratka: MCO Doména (internet): .mc Předvolba (telefon): 00377 mobil: 003774, 0037744, 003776 Ekonomika: Maličký státeček, který díky svému výkonnému hospodářství patří mezi nejvyspělejší státy. Hlavní odvětví ekonomiky: průmysl HDP (USD): 870 mil. HDP (na 1 obyv. v USD): 27 000 Vodní plocha (km2): 0 Moře: Středozemní moře Podnebí: subtropický pás Úhrn srážek: 765 mm Roční teploty: 8,5°C (v zimě) až 23,4°C (v létě) Reliéf: země se rozkládá na nižších svazích Přímořských Alp Flora: subtropická Fauna: kamzík, ovce Využití plochy: orná půda (0%), pastviny (0%), lesy (0%) Zajímavosti (architektura): kasino a knížecí palác (v hl. městě) Historie: Proslulá botanická zahrada a oceánografické muzeum v hlavním městě, každoročně se zde jedou závody formulí, země patří mezi nejprestižnější evropské letovisko. Hlavními zdroji příjmů je prodej známek, rozhlasových a televizních práv, poplatky finančníchi institucí a herny. Dovoz: potraviny, spotřební zboží, paliva, dopravní prostředky, stroje, chemikálie. Hlavním obchodním partnerem je Francie, ale země obchoduje i s dalšími státy EU. Monako: Očima cestovatele... Monako – daňový ráj na Azurovém pobřeží Do Monaka jsem se vypravil koncem srpna 2005 se svou přítelkyní na roční au-pair pobyt. Jelikož jsme oba studenti, zajímalo nás, jak na nás bude pobyt v tomto "ráji boháčů" působit a jestli si tady vůbec budeme moct něco dovolit. Rodina, u které jsme měli strávit následující rok, také byla z těch bohatších, takže jsme měli opravdu exkluzivní příležitost poznat, jaký je ten opravdový život v Monaku. Než jsme odjeli, mnoho lidí se nás ptalo, co je vlastně to Monako zač? Dokonce se nám přihodilo, že si jej někteří naši kamarádi spletli s Marokem. Na rozdíl od Maroka, které leží v Africe, Monako je malý státeček ležící v jižní Evropě na Côte d'Azur, tedy Azurovém pobřeží. A když jsem napsal, že je to státeček malý, tak myslím opravdu maličký. Co do rozlohy, Monako se nemůže rovnat ani s velkou většinou českých vesnic a vesniček. Z jednoho konce na druhý si můžete udělat krásnou půlhodinovou procházku. Když se nám stalo, že někdo o Monaku moc nevěděl, použili jsme slavnější, i když ne příliš přesný název "Monte-Carlo". Monte-Carlo totiž není ekvivalentem pro název celého knížectví, ale je pouze jednou z jeho čtyř hlavních částí. Dalšími jsou Monaco-Ville, Fontvieille, a La Condamine. Do Monaka jsme se vydali autobusem. Cesta trvala přibližně 21 hodin a naším cílem bylo francouzské město Nice, které je od Monaka asi 15 minut jízdy autem. Do Nice nás přijel vyzvednout otec naší hostitelské rodiny, Kory. Když jsme přijížděli do Monaka, byli jsme trochu překvapeni, že jsme nejeli přes žádnou hranici. Nikde žádné závory. Jediná kontrola na hranicích po celé cestě do Monaka byla na česko-rakouské hranici v Dolním Dvořišti. A tak jediné, co nám ohlásilo příjezd do Monaka, bylo pár dálničních ukazatelů, a jedna cedule na "hranicích". A tak jsme vlastně téměř vůbec nevěděli, kdy jsme ještě v Monaku, a kdy už ve Francii. Dokonce jsme později zjistili, že dům, ve kterém jsme měli byt, měl přední vchod směřující do Monaka, ale když jste se vydali zadním vchodem, rázem jste se ocitli ve Francii. Druhý den po našem příjezdu jsme se vydali na prohlídku Monaka. Rozhodli jsme se, že nejlepší bude začít od přístavu. V Monaku najdete dva přístavy – hlavní, Port de Monaco, a menší, Port de Fontvieille. Vydali jsme se do toho hlavního. Když jsme se tedy dostali na úroveň mořské hladiny a rozhlédli se kolem sebe, připadali jsme si jako v malebném údolí. Jen místo u bublajícího potůčku jsme stáli na břehu Středozemního moře a místo zalesněných strání se nad námi tyčily skály s kaktusy, aloe a palmami. Monako totiž leží na úpatí Alpes Maritimes, tedy Přímořských Alp, a z kontinentu jej po celé délce obklopuje Francie. V přístavu nás nejdříve upoutala obrovská loď, která zde právě kotvila. Jako obyvatelé vnitrozemského státu, jsme samozřejmě tímto kolosem byli naprosto unešení, a tak jsme jen zkoumali a přemítali, jak je možné, že taková stometrová loď stojí na vodě. Vedle takového kolosu si člověk teprve uvědomí, jak velký asi mohl být slavný Titanic. V přístavu jsme taky obdivovali jachty, které tady mají zaparkované jejich bohatí "majitelé". A že jich není málo. Dokonce zde kotví druhá největší privátní jachta na světě, která má, jak jinak, arabského majitele. A proto není divu, že se v Monaku každým rokem koná Mezinárodní jachtařská show. Když jste v přístavu, stačí zvednout hlavu kousek nahoru a nad sebou uvidíte stavbu, která se nápadně liší od ostatních. Nejde o nic menšího než o princův palác. Ještě nedávno by se mohlo říct knížecí palác, ale jak je všeobecně známo, kníže Rainier III nedávno zemřel, takže po něm se vlády ujal jeho syn, princ Albert. Toho už jsme také měli možnost vidět osobně, ale nebylo to u jeho paláce, ale na atletickém mítinku, na kterém jsme se v Monaku byli podívat. Palác leží v části, které se říká Monaco-Ville, nebo také "staré město". Celá tato čtvrť se nachází na vyvýšené skále nad hlavním přístavem, a je to jakási historická část Monaka. Když jsme hledali místo, kde si koupit nějaké hezké suvenýry, Monaco-Ville je k tomu přímo stvořené. Úzké malebné uličky s malými krámky, hospůdkami a restauracemi, které vás přímo lákají dovnitř. Na konci jedné z těchto uliček se před námi tyčila krásná stavba – monacká katedrála. Vstupné je do katedrály zdarma a tak jsme ani chvilku neváhali a šli jsme se podívat na místo, kde leží pochován například i nedávno zesnulý kníže Rainier III. Z katedrály už je to jen kousek ke slavnému Oceánografickému muzeu. Za studentské vstupné jsme zaplatili 6 Eur, což je asi nejvyšší vstupné, které jsme v celém Monaku viděli, ale určitě to stálo za to. V muzeu jsme strávili něco přes dvě hodiny. Začali jsme v podzemí, kde na nás čekalo neskutečné množství akvárií plných ryb a živočichů, které jsme zatím mohli vidět jen v přírodopisných pořadech v televizi. Samozřejmě nás nejvíce lákali žraloci, ale také jsme viděli rejnoky, murény, a vlastně živočichy nejroztodivnějších barev a tvarů. O patro výš jsme pak viděli stálou expozici ostatků a modelů různých živočichů, včetně kostry kytovce, který měřil snad přes dvacet metrů. A opravdová třešnička na dortu na nás čekala na střeše muzea, které je 86 metrů nad hladinou moře a odkud je nádherný výhled na celé Monako, ale i do Francie, a dokonce i do Itálie. Cílem našeho dalšího výletu byla exotická zahrada, která leží na skalnatém svahu v části, které se někdy říká Moneghetti. Zahrada je zaměřená na tropické a subtropické rostliny, a tak na nás čekalo nepřeberné množství kaktusů, aloe, a dalších rostlin, které bychom v Česku hledali jen marně. Na konci procházky zahradou nás čekala prohlídka nádherné krápníkové jeskyně. Prohlídka trvala slabou půlhodinku a dostali jsme se asi 60 metrů hluboko do skály. Jediné, co nám trošku chybělo, byla angličtina průvodce. Průvodce v jeskyni mluvil pouze francouzsky a trochu německy. Německy sice umím, ale průvodce toho ani tak moc neřekl, takže jsme si hlavně užívali vizuálního zážitku. A třetí částí prohlídky je Muzeum antropologie. V něm jsme kromě mnoha ostatků předků člověka, které byly nalezeny v blízkosti této oblasti, a mnoha úlomků z různých etap lidských dějin, našli také něco, co jsme tam opravdu neočekávali – Věstonickou Venuši. Byl to hezký pocit cítit kousek domova. I když je pravda, že pod Venuší bylo napsáno Tchécoslovaquie. Může se zdát, že jsme se do toho pěkně obuli a hned ze začátku našeho ročního pobytu jsme si vyčerpali všechny možnosti výletů. Není to až tak úplně pravda, protože přes svou malou rozlohu má Monako ještě dost co nabídnout. Naším dalším plánem bylo projít se na druhou stranu Monaka, tedy do Monte-Carla. Za dvě minuty chůzí od našeho domu jsme došli na jakési náměstí plné vodotrysků, červenobílých vlajek a hlavně luxusních automobilů. Dominantou náměstí byla asi nejslavnější monacká budova – Casino Monte-Carlo. Dovnitř jsme se zatím neodvážili. A i když se odvážíme, tak určitě jen na prohlídku. Musí nám totiž zbýt peníze na zpáteční cestu. Od kasina jsme pokračovali ještě pár minut směrem k moři a kolem velkého auditoria, ve kterém se koná většina koncertů a významných akcí, jsme došli na jedinou, zato krásnou monackou pláž, nazývanou Larvotto. Pláž je posetá jemnými oblázky a moře je průzračné a plné ryb. A jelikož je v Monaku po celý rok mimo pár týdnů slunečné počasí, dalo se koupat i poslední říjnový víkend. A dovolím si říct, že ještě není všem dnům konec. V Monaku bychom se určitě ještě chtěli podívat na slavný závod Formule 1, na závod silničních automobilů Rallye Monte-Carlo, a tenisový turnaj série Masters. Zvlášť závod formulí bude skvělý, protože se jezdí přímo v ulicích Monaka. Zajímavé je, že třeba takový paddock, tedy zázemí pro jednotlivé týmy, včetně boxů pro vozy, a také celá struktura trati se každým rokem znovu staví, a po závodě zase bourá. Když se během roku procházíte po ulici, ani vám nepřijde, že tudy v době závodu jezdí vozy neskutečnou rychlostí. Určitě si ten zážitek nenecháme ujít. Dále je v knížectví také opera, filharmonie, i balet, a během roku se zde koná neuvěřitelné množství akcí a událostí. Člověk se tady rozhodně nenudí, jen je důležité mít na vše peníze. Musím říct, že jsme měli štěstí, že jsme se do Monaka dostali jako au-pair pár, a že tedy máme ubytování zdarma. Pokud bychom si jej měli platit sami, nemohli bychom se sem asi nikdy podívat. V Monaku je draho, zvláště pak ubytování a celkově reality. V restauraci si pak můžete dát nejlevnější jídlo v přepočtu za přibližně 500 korun, a tak jsme se zatím odvážili jen do McDonald's, který je pro nás studenty ještě cenově přijatelný, i když je dvakrát dražší než v Česku. Ale jelikož je tady i jeden hypermarket, jídlo se dá nakoupit i za celkem rozumné ceny. Přestože je Monako jednou z nejmenších zemí na světě, rozhodně má co nabídnout. Nepatří sice mezi nejvyhledávanější atrakce českých turistů, ale i češtinu už jsme tady párkrát slyšeli. Máme před sebou ještě přibližně osm měsíců pobytu, a myslím, že se nudit určitě nebudeme. Autor: Prokop V.